Hyphenation:
Infinitive
slovẹ́ti; slovet
Aspect
Imperfective
Supine
slovȅt; slovẹ̑t
Verbal Noun
Present
| Sg.1 | slovím |
| Sg.2 | slovíš |
| Sg.3 | sloví |
| Dual 1 | slovíva |
| Dual 2 | slovíta |
| Dual 3 | slovíta |
| Pl.1 | slovímo |
| Pl.2 | slovíte |
| Pl.3 | slovíjo |
Present Negative
Future
Imperative
| Sg.2 | slóvi |
| Dual 1 | slovȋva |
| Dual 2 | slovȋta |
| Pl.1 | slovȋmo |
| Pl.2 | slovȋte |
L-Participle
| Sg.m | slovȅł; slovẹ̑ł |
| Sg.f | slovẹ̄la |
| Sg.n | slovẹ̄lo |
| Dual m | slovẹ̄la |
| Dual f | slovẹ̄li |
| Dual n | slovẹ̄li |
| Pl.m | slovẹ̄li |
| Pl.f | slovẹ̄le |
| Pl.n | slovẹ̄la |
Etymology
From Proto-Slavic *slùti, ultimately from Proto-Indo-European, from the root *ḱlew- (“to hear”). First attested in the 16th century.
Translations
Sample Sentences